Prázdniny byly v plném proudu, rtuť v teploměru atakovala hranici námi kapraři tolik nenáviděné třicítky, břehy našich vod začaly být obležené ještě více „milovanými koupáči“, ale jedna pozitivní věc na tomto období přece jen byla – v polovině července přichází den D a já společně se svým tátou vyrážíme vstříc pětidennímu dobrodružství na Jezero Vrbenský.
Na tuto výpravu jsme byli oba natěšeni snad více než je zdrávo a proto byla příprava z naší strany pojata velmi poctivě a začala už měsíc před samotným rybolovem. Zkrátka vše muselo být dokonalé a nic nesmělo v naší výbavě chybět. 15. července v ranních hodinách dopadají do kufrů našich aut poslední drobnosti a nám již nezbývá nic jiného než vyrazit směrem jezero.
Jezero Vrbenský – bylo pro nás vždy symbolem jakéhosi ráje, nejen pro rybáře ale i pro samotné ryby. Vždy jsme se sem velmi rádi vraceli, ať už kvůli naprostému nerušenému klidu, krásnému prostředí a v neposlední řadě – nádherným rybám. Kdo tuto vodu zná, ví, že zde není jednoduché kapry nachytat. Lov komplikuje velké množství vázek a ryby, které jsou nesmírně chytré a opatrné. I proto tento revír milujeme – člověk zde musí pro úspěch udělat maximum a to je to, co nás na kaprařině baví!
Po příjezdu na místo prohazujeme pár rychlých slov se správcem a poté už se vydáváme na naše lovné místo, kde stavíme tábor, připravujeme krmení a následně vyrážíme na vodu najít nějaká ta „horká místa“. Po pár hodinách hledání máme oba jasno, kam budou naše montáže s krmením putovat. Konečně máme všechny pruty zavezeny a vychutnáváme si skvostný pohled na překrásné jezero – prostě balzám pro lidskou duši!
Přichází první noc a s ní i první záběr. Tátovi se o čtvrté hodině ranní podařilo z větví vydolovat luxusního 17kg šupináče – slušný start! Mé pruty bohužel po celou noc mlčely. Přes den se až na ulovení krásného lína a pár nenasytných cejnů nic nedělo.
Druhá noc měla stejný scénář jako ta první – v brzkých ranních hodinách se opět roztáčí tátův prut ale tentokrát však vyhrává ryba, kterou se ani po usilovném kotvičkování zdolat nepodařilo. Mé pruty opět mlčely a já začínám uvnitř sebe pociťovat lehkou nervozitu. Během dne neustále bojuji s cejny, kteří atakují prakticky cokoliv a ze všech míst. Tento fakt mi na náladě nepřidával a chvílemi jsem se cítil naprosto bezradný a zoufalost v mé hlavě by se dala krájet. Střídal jsem různá místa, nástrahy, návazce – nefungovalo nic.
Třetí noc dostává táta opět záběr v ranních hodinách a zdolává krásného 14kg šupináče. Mě v to samé ráno přichází osobní rekord. Ne však takový, jaký si myslíte. Jedná se o rekord v čase bez kontaktu s kaprem, který činí 75 hodin. Má situace je již opravdu zoufalá. Po poledni mi zahořela jiskra naděje v momentě, kdy jsme dostali příležitost se na posledních 24h přestěhovat na jiné místo. Na tomto místě bych chtěl poděkovat hlavně svému tátovi, který i přes to, že ze svých míst každou noc záběry dostával, neváhal a pustil se se mnou do balení věcí. Na rybách je skvělé mít parťáka, na kterého se můžete spolehnout – díky táto!
Celá akce netrvala ani nijak zvlášť dlouho a my už jsme, tedy hlavně já, pozitivně nabitý novou nadějí, vyčkávali záběr na novém místě. Osud v některých případech hraje v životě kapraře velmi důležitou roli a čas od času umí psát velmi šťastné příběhy. Jeden takový napsal i mě, po pouhých 3 hodinách lovu na novém místě. Celý tento příběh začal tím momentem, kdy mi v odpoledních hodinách dvakrát pípl příposlech. Po dlouhých hodinách mlčení mých hlásičů mi chvíli trvalo, než mi došlo, co to vlastně znamená. Swinger držel přilepený u prutu a já jsem pouze nevěřícně hleděl. Zvedám prut a na druhém konci cítím pouze těžký tupý tah, který trvá dalších 40 minut a síla v mých rukou začíná pomalu ale jistě vypovídat. Konečně! Mohutný šupináč končí v síti podběráku a já radostným výkřikem na celé jezero ukončuji tento souboj. Čarovná POP-UP BROSKEV opět zabodovala a já mohu před objektivem pózovat s bezchybným 18kg šupináčem! Stěhování se vyplatilo a já konečně zažívám ten nepopsatelný pocit štěstí, když sleduji, jak můj úlovek opět mizí v hlubinách tohoto úžasného jezera.
Poté si Svatý Petr nejspíše řekl „když už tak pořádně“ a jako mávnutím kouzelného proutku se spustil kolotoč záběrů, který trval celou poslední noc. Zdolal jsem několik krásných ryb v rozmezí 10-15kg a užil si opravdu parádní noční souboje! Všechny tyto ryby jsem ulovil na novinku připravovanou pro příští sezónu – boilies s názvem PIRÁT, které kaprům opravdu chutnalo, a chvílemi po něm doslova šíleli. Ráno jsem byl rád, že jsem se vůbec dokázal postavit na své vlastní nohy. Ale koneckonců – to je to, proč jsem sem přijel!
V posledních pár hodinách už další záběr nepřichází a místo něj přichází čas toho, co nikdo z nás nemá v lásce – Balení. 5 dní uteklo jako voda a my se se slovy „tak zase příště“ loučíme s naším oblíbeným jezerem!
Na této výpravě jsem si znovu a opět potvrdil, že je důležité se nevzdávat a bojovat až do poslední chvíle! Jít úspěchu naproti a udělat pro něj maximum! Což se i na této výpravě s malým přispěním osudu vyplatilo. Stačí jedna chvilka, jeden zlomový moment a rázem jsou všechny neúspěšné chvíle zapomenuty a střídá je radost z těch úspěšných, jako tomu tentokrát bylo i v mém případě .
I když se vám zrovna nedaří a vše je proti vám, nepřestávejte bojovat a jděte si tvrdě za svým cílem! Snaha bývá mnohdy po zásluze odměněna!
Za CARPSTORY TÝM
RADEK